Hleď, prázdnota

„Sbírku (…) jsem přečetl jedním dechem. Všechny příběhy jsou na velmi vysoké úrovni, ale Oltář, Matku a Bezpečnostní pojistku považuju za naprosté klenoty. …tenhle autor má kurva talent a potenciál.“

— Miroslav Pech, spisovatel, autor hororu Mainstream

„Philip Fracassi je vypravěčem takových kvalit, že mu nečiní potíže vtáhnout čtenáře do nitra svých příběhů. Důraz klade na psychiku i mentální pohnutky svých postav a čtenáře nenásilně nutí k zamyšlení o jejich motivacích a mnohdy pokřiveném vnitřním světě. Temnotu servíruje po kouscích, tak, že na vás postupně dopadá tíživý pocit, jímž je kniha přímo prosycena. Pomalu rozmotává jednoduchou dějovou linku a podmaňuje si vaši mysl až k nevyhnutelnému vyvrcholení, o němž s jistotou víte, že nebude ani trochu příjemné.“

— Roman Bílek, XB-1

„Neskutečně kvalitní povídky. Fracassi jako geniální brusič pracuje na každé větě a vytváří z ní dokonalý démant.“

— Radek Martinek, čtenář

„Autor není schopen nabídnout čtenáři takřka vůbec nic. Povídky mě až na pár kusů nezaujaly. Kde mělo být popisu málo bylo ho nesnesitelně moc. Tam kde by bylo třeba popisu přidat autor dál nešel. Co se strachu a budování atmosféry týče autor nepředstavitelně selhal. “

— Moskov, čtenář

„Rozhodně jeden z nejzajímavějších hororových sborníků… a to říkám i přesto, že na můj vkus je to příliš jazykově opulentní. (…) Vyloženě mě nadchly dvě věci. Povídka Oltář o nebezpečnosti koupání v bazénu… a finální povídka/novela Mandala, která má asi nejvíc thrillerový nádech a dost připomíná poetičtějšího Kinga. (…) Jak říkám, v hororech spíš inklinuju ke Ketchumovi či Lansdaleovi, čili k Fracassiho přímému opaku, a na "temnotu z lesů" si moc nepotrpím. Ale i tak musím uznat, že Fracassi psát umí.“

— Jiří Pavlovský, nakladatel a spisovatel

„Fracassi ukazuje horor jako dospělý žánr. (…) Fantastično či nadpřirozeno je používáno jen jako jakýsi závoj reality, kdy až vnímavý čtenář strhává závoj v okamžiku poznání, což mu způsobuje úžas a pochopení. Skrz mýty chápeme svět kolem sebe. A Fracassi podává novodobé mutace starodávných mýtů, složitější a nejednoznačnější.“

— Knišíl, čtenář

„Fracassi má blízko k Lairdu Barronovi, takže každý, koho získala tvorba tohoto mistra hrůzy může bez obav sáhnout i po Fracassim. Je zde méně Lovecrafta, zlo je vztaženo spíše k přírodním jevům, každopádně skvěle napsané. Vždy situované do reálné situace, ve které horor zprvu jen pomalu vystrkuje růžky, aby nakonec celou povídku uchvátil. Kdybych musel vybírat, tak nejlepší je asi závěrečná Mandala, nicméně v útlé knize není slabá a snad ani průměrná povídka. Gnóm prostě opět trefil, vydavatelův vkus se s tím mým evidentně dost překrývá.“

— jirikk, čtenář

„Hloubka, do jaké se ve Fracassiho prázdnotě spustíte, přímo ovlivňuje čtenářský zážitek. Protože pokud metafory na první dobrou neuvidíte, kostra, která zbude, je bohužel poměrně chudá a znovu vaši pozornost už asi nepřitáhne. Fracassi črtá své noční můry s jaksepatří vypsanou rukou, scénárista v něm se však nezapře – filmové vidění sem tam převládne nad literární stránkou. Občas je to ku prospěchu věci, občas máte dojem, že čtete scénář brakového seriálu z 80. let. Což, znovu, může a nemusí být špatně, záleží na vás.

Sečteno podtrženo, je Hleď, prázdnota, zajímavá sbírka s velkým potenciálem, u které se možná budete i bát. Avizovaný hororový mesiáš se však ukáže jen v náznacích, nanejvýš vystrčí rohatou hlavu zpoza rohu. Snad se příště odváží i k něčemu víc.“

— Martin Kužel, Fantasymag

„Přirovnáván je sice kde komu z klasiků, ale když už ho mermomocí do nějaké škatulky napasovat, tak do psychohorroru dle Daphne du Maurier obohaceného o prvky surrealismu, skrze které vede své postavy/čtenáře vstříc hlubinám šílenství. Jedna každá z povídek stojí na postavách a jejich rozpoložení. Jedna každá uvěřitelně zvládá pozvolný přechod z dobře známé všednodennosti k bezbřehému surrealismu. Jedna každá je mistrná jazykem, stylem, poetickými popisy, provedením i nápadem. Jestli jim vůbec co vytknout, tak že mnoho z nich má stejné vyústění…“

— DaVID´82, čtenář

„Fracassi je houževnatý, zcela oddaný řemeslu a více než nadprůměrně bystrý. Přesně ví, jak vystavět povídku – jak ji otevřít, jak udržet tempo a jak ji nechat s poslední stránkou doznít. Rozumí tomu, že pro maximální efekt je dobré zakotvit narativ v každodenní všednosti, a teprve pak se vytasit se strašlivým zvratem nebo nechat do děje proniknout nadpřirozené prvky.“

— Laird Barron

„Připomíná autory jako McCammon, King a Bradbury...“

— John Langan, LOCUS Magazine

„Fracassi staví své strašlivé příběhy pomalu a pečlivě, s jistou pozorností věnovanou drobnokresbě postav; jeho schopnost popisu je impozantní; a obzvláště zručný je ve vytváření a udržování napětí.“

— The New York Times

„Tato sbírka je vhodná pro čtenáře, kteří ocení dobrou psychologii postav, pro fanoušky těch nejpamátnějších děl Stephena Kinga a pro lidi, kteří se rádi vydávají do temných končin lidské duše. Doporučujeme tuto sbírku každému a všem.“

— Gehenna & Hinnom Magazine

„Tenhleten Fracassi je po čertech dobrej!“

— Richard Chizmar (Cemetery Dance)

„Horor v nejlepší kvalitě!“

— Brian Evenson, spisovatel

„Každá povídka je klenot… jedny z nejlepších příběhů a postav, jaké jsem v současném hororu zažil. Kdyby dnes psali bratři Grimmové, mohli by sepsat knihu, jako je tahle.“

— Shane Douglas Keene, básník a muzikant

„Fracassiho HLEĎ, PRÁZDNOTA je skvělé počtení pro fanoušky hororu, kteří od autorů čekají, že zvednou laťku zase o něco výš a znovu definují, co horor znamená. Náramná pochoutka!“

— Ronald Malfi, spisovatel

„Oltář se má k veřejným plovárnám stejně jako Čelisti k oceánům. Velice doporučuji.“

— Ralph Robert Moore, spisovatel

„Povídka Bezpečnostní pojistka – vybráno do antologie The Best Horror of the Year č. 10.“

— Ellen Datlowová, editorka