Ursula Kroeber Le Guinová
www.ursulakleguin.com
* 21. 10. 1929, Berkeley, Kalifornie — † 22. 1. 2018, Portland, Oregon
Ursula Kroeber Le Guinová (pro fanoušky UKL) – legenda světové sci-fi, jejíž věhlas přesáhl hranice žánru. Její romány připomínají propracované stavby s hlubokými základy v antropologii, etnografii a sociologii, z nichž vyrůstá barvité a věrohodné líčení cizích světů, obydlených postavami s obrovskou psychologickou hloubkou. Zápletky zpravidla nesou silný emocionální náboj a několik vrstev významu.
Politicky a filozoficky tíhla Le Guinová k levicovým myšlenkám environmentalismu.* Pokud bychom měli shrnout poselství jejího díla do jednoho slova, pak by to byla „svoboda“, ať už ve smyslu politickém, genderovém nebo uměleckém. Literárně je její styl průzračný, básnický, ale přitom nezaměnitelný a neokopírovatelný.
UKL ovlivnila jak science-fiction (Hainský cyklus), tak i fantasy, kterou vlastně spoluvytvořila (Zeměmořský cyklus). Byla však také autorkou nežánrové prózy a poezie, knížek pro děti a teoretických esejů o psaní. Některé z jejích prací byly adaptovány jako film, kreslený film, divadelní hra nebo opera. Celkem publikovala sedm svazků poezie, dvaadvacet románů, přes sto povídek (sebraných v jedenácti svazcích), čtyři knihy esejů, dvanáct knih pro děti a čtyři překlady z jiných jazyků. (zdroj)
* Poznámka: „Taoismus a anarchismus do sebe v mnoha velmi zajímavých ohledech zapadají a já byla taoistkou od okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, co to je.“ (...) „The Dispossessed je anarchistický utopický román. Je založený na myšlenkách z pacifistické anarchistické tradice – Kropotkinovi atd.“ (...) „Anarchismus je přinejmenším nezbytný ideál. Je to ideál, bez kterého se nemůžeme pohnout dál.“ (zdroj: Wikipedia) (...) „Sama jsem se nikdy anarchistkou nenazývala, protože jsem buržuj. Můj životní styl anarchistický není. Ten Němec ve mně by to pravděpodobně nedovolil.“ (zdroj)
Vliv
Jako svou inspiraci ji uvádějí nejen spisovatelé uvnitř žánru (G.R.R. Martin, Terry Pratchett, Neil Gaiman, China Miéville, Iain Banks), ale také autoři mimo něj (nebo na pomezí „žánru“ a „normální“ literatury), například Margaret Atwoodová, Salman Rushdie, David Mitchell, Kelly Linková a Michael Chabon. zdroj: BBC
Za zmínku stojí také nápadná podobnost mezi základními tématy Harryho Pottera a Zeměmořského cyklu. Názor UKL na tuto věc najdete (v angličtině) zde. (edit: bohužel, web autorky byl roku 2020 inovován a některé odkazy zde aktuálně nefungují) (Stručně řečeno, UKL nepovažuje Rowlingovou za svou plagiátorku; jedinou výtku na její adresu formuluje zhruba takto: „Když někteří ignorantští literární kritici uvěřili, že vynalezla fantasy, nechala je při tom.“)
A když jsme u podobností (jak podotýká Taylor Clark v tomto výborném rozhovoru s autorkou), rovněž Cameronův Avatar se velmi nápadně podobá novele UKL The Word for World Is Forest (1976, česky 1983 jako Les je svět, svět je les ve sborníku Experiment člověk).
Čistě pro zajímavost jako soukromý postřeh uvádím, že pozoruji nápadnou podobnost mezi konceptem magickými schopnostmi obdařených („gifted“) jedinců v sérii Stín krkavce Anthonyho Ryana (první kniha vyšla roku 2013) a tímtéž konceptem v Kronikách Západního pobřeží Ursuly K. Le Guinové, což je trojdílná série, jejíž první díl s názvem Dary (Gifts) vyšel roku 2004. – JN
Hainský cyklus
UKL napsala v průběhu dlouhé spisovatelské kariéry řadu románů a povídek zasazených do téhož prostředí, do budoucího galaktického svazu planet (nejprve Liga všech světů, později Ekumen), jehož součástí je i Země (Terra). Planeta Hain je v tomto svazu nejstarší planetou osídlenou lidmi (ve skutečnosti je také jejich planetou mateřskou, která v pradávné minulosti všechny světy Ekumenu, včetně Země, osídlila lidmi). Na rozdíl od jiných sci-fi konceptů nemohou v tomto literárním vesmíru lidé cestovat nadsvětelnými rychlostmi, existuje však možnost okamžité (nadsvětelné) komunikace pomocí zařízení zvaného ansíbl (ansible). To předurčuje základní „etnografickou“ situaci většiny děl z hainského cyklu: vyslanec Ekumenu přichází na planetu, která navázala s federací teprve první formální kontakt, a zkoumá dosud neznámou kulturu, přičemž může online komunikovat s centrálou, ale v terénu si musí poradit sám.
Přední místa v Hainském cyklu zaujímají svým významem především romány Levá ruka tmy (The Left Hand of Darkness, 1969) a Vyděděnec (The Dispossessed, 1974); podle našeho názoru se jim komplexností a krásou vyrovná také Vyprávění (The Telling, 2000), které je jediným románem z této řady napsaným po roce 1974.
Seznam titulů z Hainského cyklu:
- Planet of Exile (1966), vyšlo slovensky jako Planéta exilu (Smena 1988)
- Rocannon's World (1966), vyšlo česky jako Rocannonův svět (Laser 1992)
- City of Illusions (1967), česky nevyšlo
- The Left Hand of Darkness (1969), vyšlo česky jako Levá ruka tmy (Argo 1995, 2009)
- The Word for World is Forest (1972 v antologii, 1976 samostatně), česky jako Svět je les, les je svět ve sborníku Experiment člověk (Svoboda 1983)
- The Dispossessed (1974), vyšlo česky jako Vyděděnec (Laser 1995)
- Four Ways to Forgiveness (1994–95 jako jednotlivé povídky, 1995 souborné vydání v jedné knize), nejde o román jako takový, ale o čtyři vzájemně provázané dlouhé povídky, česky jako celek nevyšlo
- The Telling (2000), vyšlo česky jako Vyprávění (Gnóm! 2016)
Ocenění
O tvorbě Le Guinové se pochvalně vyjádřili například Harold Bloom, Gary Snyder nebo John Updike.
Jenom za romány získala pětkrát cenu Locus, čtyřikrát Nebulu a dvakrát Huga. Roku 2003 jí svaz spisovatelů Science Fiction and Fantasy Writers of America udělil za celoživotní dílo titul Grand Master. Roku 2014 jí National Book Foundation udělila Medal for Distinguished Contribution to American Letters za celoživotní dílo, kterou získali například Saul Bellow, John Updike, Arthur Miller, Philip Roth a ze žánrových autorů pouze Ray Bradbury a Stephen King. Povídková sbírka Le Guinové Unlocking the Air and Other Stories byla jedním ze tří finalistů na Pulitzerovu cenu za rok 1997.
Tím samozřejmě seznam ocenění UKL teprve začíná, ale neklademe si zde nároky na úplnost.
Citáty
Sókratés
Sókratés podotkl, že „zneužívání jazyka vyvolává v duši zlo.“ To je dobré si připomenout, když posloucháme nějakého politika nebo čteme reklamní slogany.
(Socrates remarked, "The misuse of language induces evil in the soul." That's a good one to remember when listening to a politician or reading an advertisement.)
National Book Award
A vidím mnohé z nás, výrobce, tedy ty, kteří knihy píšou a dělají, jak toto přijímáme – jak necháváme kšeftaře se zbožím, aby nás prodávali jako deodorant a říkali nám, co máme publikovat, co máme psát.
Knihy nejsou jenom zboží; snaha o zisk je často v rozporu s uměleckými cíli. Žijeme v kapitalismu a jeho moc se zdá být nepopiratelná – ovšem, takovým se zdálo být i dědičné právo králů na trůn. Každé lidské moci mohou lidské bytosti vzdorovat a změnit ji. Vzdor a změna často začínají v umění. A velmi často v umění našem, v umění slov.
(...)
My, kteří se živíme psaním a publikováním chceme – a měli bychom žádat – spravedlivý podíl na zisku. Ale naší ,skvělou odměnou‘ není zisk. Tou je svoboda.
(And I see a lot of us, the producers, who write the books and make the books, accepting this — letting commodity profiteers sell us like deodorant, and tell us what to publish, what to write.
Books aren’t just commodities; the profit motive is often in conflict with the aims of art. We live in capitalism, its power seems inescapable — but then, so did the divine right of kings. Any human power can be resisted and changed by human beings. Resistance and change often begin in art. Very often in our art, the art of words.
(...)
We who live by writing and publishing want and should demand our fair share of the proceeds; but the name of our beautiful reward isn’t profit. Its name is freedom.)
Z řeči u příležitosti udělení National Book Award za celoživotní dílo v roce 2014, která vyvolala poměrně velké pozdvižení a na Youtube má přes 300 000 shlédnutí. Poznámka: výraz „skvělá odměna“ (the beautiful reward) byl použit záměrně jako poklona autorky Bruce Springsteenovi, jak se můžete dočíst zde.
Budoucnost
Nikdy jsem nepsala o budoucnosti. Nevím o budoucnosti vůbec nic. Budoucnost, jak řekl Milan Kundera, je velká prázdná nuda. Nevíme, co to je. Pro mě je to všechno metafora, hvězdolety nebo jiné planety nebo jiní lidé, je to metafora dneška. (...) Nejsem moc dobrá v ohlížení se do minulosti a nejsem ani moc dobrá v tom, dívat se vpřed. (zdroj)
(I've never written about the future. I don't know anything about the future. The future, as Milan Kundera said, is a big blank bore. We don't know what it is. To me it's all a big metaphor, spaceships or other planets or other people, a metaphor for now. (…) I'm not very good at looking back and I'm not very good at looking ahead.)