Doupě | Zhroucení koně

Kde jsme si u Fracassiho nebyli jistí, zda je opravdu tak rafinovaný, anebo jsou jeho kulisy splácané z lepenky a papundeklu, a kde Barron může unavovat jazykem a těžkou popisností, je Evenson trochu jako zjevení z galaxie lehkého pera. Neplýtvá dechem, aby čtenáři vykreslil každý jednotlivý detail svého příběhového soustrojí, ale jde rovnou k meritu věci, jíž je vždy člověk.

Jeho hrůza, ať už se nacházíme v jiné soustavě, na Zemi, v podkrovní cimře, nebo v alternativním vesmíru, je pokaždé hrůzou zcela osobní. Protože pramení z omylnosti a nejistoty toho jediného, čemu každý z nás bezmezně důvěřuje. Protivníky Evensonových hrdinů nejsou bytosti z jiných dimenzí, ani nadpřirození démoni, ale jejich vlastní mozky. A je známkou opravdového mistra, že i pro čtenáře je neméně obtížné rozpoznat, co je realita a které natažené drápy ve skutečnosti už dávno škrábou zevnitř na lebku.

— Martin Kužel, Fantasymag

Evensona nepochopí každý. Jeho príbehy pripomínajú nočné mory a mátajú neistotou. Podstatné veci nikdy nepovie priamo, všetko si treba domyslieť, vytušiť. Tým vzniká zmätok, paranoja a pocity, ktorými autor navodzuje strach a paniku. Netušíme, či príbeh hrdina prežíva, či sa mu sníva, či je živý, mŕtvy, hladný, sýty, spí, bdie. Nevieme s istotou povedať, či je šialenec alebo sme šialení my, prípadne samotný spisovateľ. Pramení to z nespoľahlivosti nášho vnímania reality. To, čo je pravda pre nás, je nepravdou pre druhého. Čím sme pod väčším stresom, tým viac naša pamäť zlyháva a udalosti sa javia inak. Ak sa nedá spoľahnúť na naše zmysly a pamäť, na čo sa vlastne môžeme v živote spoľahnúť?

— Ena, Fandom.sk

Už jen obálka je opět fantastická a je jedno jestli se bavíme o vzhledu přebalu nebo samotné knihy. U obsahu najdete panely znázorňující délku povídek a počet uvnitř obsažených ilustrací. O kompletní vizuální stránku knihy se tentokrát postaral komiksový kreslíř Václav Šlajch a jeho kresby perfektně dokreslují znepokojivou atmosféru povídek. (…) Samotnou mě překvapilo, jak snadno mě Doupě - Zhroucení koně pohltilo. Ani jsem nepostřehla kdy jsem se začetla a ta kniha mi skoro hypnoticky držela oči na svých stránkách, takže jsem ji prakticky přečetla na dvakrát. Nesedět v letadle, zvládla bych ji na jeden zátah. (…) Čestný knihomolský, že tahle gnómovka je zatím to nejlepší, co jsem od nich četla a doufám, že ne autorova poslední.

— Karolína, Kaleidoskop šílenství

Říká se, že genialita a šílenství jsou od sebe oddělené pouze tenkou hranicí. A přesně takové jsou i povídky tohoto amerického profesora literatury. Dříve nebo později dojdete díky přesným formulacím a krátkým výstižným větám k přesvědčení, že je mistrem literárního řemesla, ale stejně tak vás díky obsahu a atmosféře napadne, že tady není něco v pořádku. Jen nevíte, jestli jde o chybu ve čtenáři, nebo v autorovi. Jenže to už jste dávno zavřeni v potemnělém labyrintu, z nějž není cesty ven, a vše napsané je jen dokonalá smyčka mezi prostorem a časem, která se pomalu stahuje, až má vaši psychiku ve své moci a pomocí pár slov ji následně zformuje, jak se jí zamane. Čas, prostor, dokonce ani postavy tady totiž nic neznamenají, jsou to jen figurky ve hře s niternými motivy. Nečtete očima, ale ohmatáváte si Evensonovy příběhy nervy. A začínáte být stejně podobně zmatení jako jeho hrdinové, a to je přesně ten čas prozření, kdy zjistíte, že z nejhoršího jste uvnitř.

— Roman Bílek, XB-1

Právě nejistota je hlavním zdrojem plíživé úzkosti, jakou čtení Evensonových povídek navozuje. Není to děs z monster, vrahů nebo strašidel. Je to poznání, že realita i naše myšlení je soubor předpokladů, který se může rozpadnout jako domeček z karet. Že nemáme žádnou jistotu, zda člověk stojící metr od nás vidí ten samý svět, jako my. (…)

Překlad je tradičně precizní, včetně vysvětlujících poznámek. Tón ilustrací renomovaného Václava Šlajcha se k Evensonově literárnímu stylu skvěle hodí a nechybí opět zajímavé grafické vychytávky. (…)

Komu je tedy Doupě – Zhroucení koně ideálně určeno? Rozhodně čtenářům, kteří chtějí poznat nové směry či odlišné podoby hororu, než je pouze lovecraftovský či kingovský. Pokud mají rádi i P. K. Dicka, Kafku nebo některé okrajovější formy Weird SF, tím lépe.

— Jan Hlávka, Fantasymag

Asi vám neuniklo, že jsem si postupně k produkci nakladatelství Gnóm! vybudoval jistou náklonnost. A jsem opravdu nadšený z toho, že i jejich nejnovější dvojtitul Doupě/Zhroucení koně se svým klasicky kapesním formátem a přepychovým přebalem opět naplnil má očekávání.

— Dalibor, Klub knihomolů

Kniha bude lahůdkou pro toho, komu není proti srsti se s textem takříkajíc poprat. Užít si jej však může kdekdo. Jen je třeba počítat s tím, že k žádnému zběsilému obracení stránek a hltavému čtení nedojde. Spíš se po přečtení několikastránkové povídky budeme chtít poprat s povídkou ještě jednou. Je třeba počítat s tím, že Beckett je v anotaci oprávněně.

— Kryštof Eder, Čti doma.cz

„Výborné, často až kafkovské existenciální horory, jediné, co chybí, je asi trochu větší pestrost. Pokud si na tenhle typ méně konkrétní a o to více atmosferické literatury potrpíte, tak s Evensonem nemůžete sáhnout vedle. V knize jsem nenašel žádnou slabší povídku, nejsilnější asi Doupě a Dojet až za Reno.“

— jirikk, čtenář

…môžeme bez zveličenia napísať, že v oblasti špekulatívnej fikcie ide o jeden z najdôležitejších titulov tohto roka. (…) Podobne ako majster fikcie J. L. Borges aj Evenson viaceré texty umiestňuje do ťažko identifikovateľného časopriestoru, niekedy ho dokonca podozrievame, že ide skôr o určitý metafyzický stav ako o reálne miesto v čase. Nachádzajú sa postavy snáď v nejakom type pekla alebo mentálneho labyrintu? A nie sú oba istým spôsobom to isté? Prípadne si môžeme aj položiť otázku, či je peklo reálne alebo je to len stav mysle? (…) Jazyková úspornosť a premyslený koncept svedčia o spisovateľovi pozoruhodných kvalít.

— Ján Blažejovský, Medziknihami.sk

Evensonovy příběhy nejsou pro každého. Nikoliv náhodou jsou oblíbené mezi spisovateli hororů coby „luxusní zboží“. Patří k tomu nejznepokojivějšímu, co se v americké literatuře urodilo od smrti mistra paranoie a „jiných“ stavů Philipa K. Dicka.

— Boris Hokr, Artzóna

„Evensonův styl je jednoduchý (svou strohostí mi připomíná některé skandinávské autory společenské prózy, jmenovitě třeba Kjella Askildsena), příběhy však nepostrádají potřebnou hloubku a dá se o nich donekonečna přemýšlet. V podstatě nikdy nevíte na čem jste, u drtivé většiny textů lze jen těžko odhadnout kam se budou ubírat. Doupě/Zhroucení koně jsou knihou, ke které se určitě někdy vrátím, dost možná ne jednou. Jak novelu, tak povídky lze číst opakovaně a nacházet v nich další a další souvislosti. Nemá cenu je zde rozebírat, prostě si je přečtěte. Výjimečná kniha.“

— Miroslav Pech, spisovatel, autor hororu Mainstream

„Příběhy mají atmosféru nočních můr, kdy dala realita výpověď a vy jste na světě úplně sám. Pokud jsou tam jiné postavy, jsou minimálně stejně šílené jako vy a pohybují se ve vlastním, nepříliš kompatibilním vesmíru. Tedy, pokud to nejsou ženy – ty tady opravdu naplňují tvrzení Billa Burra o psychopatických robotech. Jasně, jsem stále, co se týče hororů, spíše Ketchumovec. Ale tohle mi přišlo z moderní dílny zajímavé… a rozhodně to řadím nad Barrona i Fracassiho. Je to úderné, šílené a zatraceně atmosférické.“

— Jiří Pavlovský, nakladatel a spisovatel

Kniha Doupě/Zhroucení koně je povedenou a zajímavou sbírkou hororových příběhů, kterou lze doporučit fanouškům New Weird a zvláště pak těm, kdo hledají netradiční horory, nad nimiž budou přemýšlet ještě dlouho po jejich přečtení.

— Lukáš Vesecký, Sarden