Jonathan Maberry

Píše knihy nejrůznějších žánrů: thriller, horor, science fiction i fantasy. Kromě knih pro dospělé je také autorem knih pro dospívající (young adult). Dále je autorem mnoha komiksových scénářů a editorem mnoha ceněných antologií. Jeho série o „upíří apokalypse“ V-Wars byla zfilmována a vysílal ji Netflix. Jeho knihy se umisťují na seznamu bestsellerů listu New York Times, je několikanásobným držitelem ocenění Bram Stoker Award a členem výboru organizace Horror Writers of America.

Bojová umění

Na hororovou scénu vstoupil roku 2007 knihou Ghost Road Blues, ovšem i této kariéře už předcházela jiná. Ve skutečnosti psal už od roku 1978 různé články – později vysokoškolská skripta – o sebeobraně a bojových uměních. Roku 2000 pak založil jeden jeho kamarád nakladatelství a Maberry pro něj o tomto tématu napsal tři knihy.

Vzhledem k tomu, že vyrůstal v drsné čtvrti, se totiž bojovým uměním věnuje již od šesti let. Je držitelem 8. danu v džúdžucu (Shinowara-ryu jujutsu), 5. danu v kendžucu a předtím dělal například box, džudo a jiné. Než začal psát beletrii, byl bodyguardem, vyhazovačem a instruktorem sebeobrany. Za mnohaletou popularizaci bojových umění ho mezi sebe v roce 2004 přijalo WHFSC, což je mezinárodní sdružení mistrů a velmistrů bojových umění.

Začátek kariéry

Vraťme se však k počátku autorovy beletristické kariéry: tehdy si řekl, že by to chtělo změnu, a sepsal knihu lidových vyprávění o upírech The Vampire Slayer’s Field Guide to the Undead, jediný titul, který kdy napsal pod pseudonymem (jako Shane MacDougall). Jak uvádí, bylo to proto, že dotyčný kamarád-nakladatel se obával, „že by se čtenáři knih o bojových uměních mohli domnívat, že jsem utrpěl mozkovou příhodu, když najednou píšu o upírech. Ukázalo se, že tato kniha má podstatně větší úspěch než všechny předešlé dohromady, takže jsem se opravdu začal zajímat o příšery a zkoumat, co se o nich ví. (…) Kniha byla tak dobře přijata, že Shanea MacDougalla zvali na spoustu událostí, kam Jonathana Maberryho nezvali. Ti dva se spolu dostali do velmi rozhořčené debaty.“

Spisovatelem však stále ještě nebyl. Dotyčný kamarád mu za knihy o bojových uměních nic nezaplatil; Maberry se z toho poučil a zjistil si všechno možné o knižním byznysu, o němž do té doby nevěděl nic.

Potom napsal svou první beletristickou knihu pod vlastním jménem, již zmíněné Ghost Road Blues. „Napsal jsem to jako experiment, abych viděl, jestli mám na psaní beletrie talent, protože jsem to nikdy předtím nezkusil. A kniha měla úspěch, získala ceny, stala se z ní trilogie a najednou jsem se ocitl v hororovém světě.“

Píše různé žánry

Od té doby napsal spoustu knih nejrůznějších žánrů: thriller, horor, science fiction a nyní i fantasy. Kromě knih pro dospělé je také autorem knih pro dospívající (young adult). Dále je autorem mnoha komiksových scénářů (napsal jich řadu hlavně pro Marvel) a editorem mnoha ceněných antologií (převážně hororových, z nichž jednu, Nights of the Living Dead, sestavil společně s Georgem Romerem). Maberryho knihy se prodaly do více než třiceti zemí, umisťují se na seznamu bestsellerů listu New York Times, on sám je pětinásobným držitelem Bram Stoker Award (a mnoha dalších cen) a členem výboru organizace Horror Writers of America (a ještě několika dalších podobných).

Psát rozmanité žánry ho vyloženě baví: „Kdybych měl ten čas, psal bych tisíc románů ročně, ne kvůli penězům, ale proto, že si prostě chci hrát na všech těch různých hřištích.“

Jeho série o „upíří apokalypse“ V-Wars byla zfilmována a vysílal ji Netflix, byť byla po první sérii ukončena. Naopak z filmové do románové podoby převedl známý snímek s hvězdným obsazením The Wolfman (2010).

V žánru young adult (a zároveň v subžánru „zombie apokalypsa“), napsal sérii, kterou započal románem Rot & Ruin, ověnčeným řadou různých cen. Rovněž tento román má být zfilmován.

Snad nejpopulárnější je Maberryho série o vyšetřovateli Joe Ledgerovi, které napsal přes deset dílů. (Česky vyšel pouze první z nich, Pacient nula, BB Art 2010). Zde autor kombinuje akční thriller a horor se science fiction zabývající se technologickými hrozbami.

Kromě toho je autorem řady nebeletristických textů: na svém webu uvádí, že prodal přes 1200 článků a 3000 sloupků, ale z knih stojí za zmínku přinejmenším Cryptopedia, za kterou získal jednu ze svých cen Brama Stokera a je to, jak uvádí podtitul, encyklopedie věcí podivných, zvláštních a úplně bizarních. Maberry se rovněž objevil ve vysílání televizního kanálu History Channel, kde vystupoval jako expert v dokumentárním seriálu Zombies: A Living History and True Monsters.

Vlivy

Ve věku 12–13 let se osobně setkal jak s Richardem Mathesonem, tak s Rayem Bradburym. Oba prý k němu byli nesmírně laskaví, velkorysí a měli s ním trpělivost. Tři roky mu radili jednak ohledně psaní, tak ohledně publikování. Bradbury prý řekl: „Nikdo z nás, ani jediný člověk v tomhle byznyse, se nestal úspěšným bez pomoci“. Z toho důvodu je Maberry zastáncem teze, že autoři by si měli navzájem pomáhat, což odráží i množství jeho aktivit v tomto směru (založil například Writers Coffeehouse, což je tříhodinová diskuse spisovatelů nejrůznějších žánrů a úrovní, která se koná jednou měsíčně v různých městech, a nebo spisovatelskou skupinu Liars Club).

Matheson byl pro Maberryho velkým vzorem, protože jeho kniha I Am Legend (1954, česky jako Já, legenda) je první zásadní dílo, v němž je hard science fiction využita k vyprávění hororu, a Maberry se označuje za „science geeka“.

Zásadním vlivem byl pro něj také Stephen King. Říká: „Rozhodně. Především, Salem’s Lot je pro mě nejlepší upírský román vůbec“. Udělal dokonce to, že si tento román podrobně analyzoval, rozebral a nakreslil si k němu storyboard… Stejně tak si sepsal a analyzoval několik dalších románů, které označuje za „American Gothic“, aby zjistil, jak jsou udělané a aby získal nějaký „blueprint“, tedy základní model nebo ideální vzor, jak má román tohoto typu vypadat. Nicméně: „Mám taky dlouhý seznam věcí, které rozhodně dělat nechci, protože nechci imitovat. Nechci být další Stephen King, chci být Jonathan Maberry, který čtenáře Stephena Kinga zaujme.“

O psaní

Bojová umění jako průprava na psaní: „Bojová umění jsou docela dobrý trénink pro psaní, protože učí spisovatele všemu, co potřebuje. Nikdo nad vámi nestojí a neříká vám, že máte psát. Je k tomu potřeba disciplína. Sebedisciplína. Musíte být velmi soustředění, vaše myšlení musí být přesné. Všechny tyto kvality se rozvíjejí, pokud se seriózně věnujete bojovým uměním.

Kromě toho se spisovatelé musejí vyrovnat s nejrůznějšími emocionálními údery. Odmítnutí od agentů a redaktorů, negativní recenze, roky bojů, kdy se snažíte prorazit. Pokud to máte přežít, aniž byste to vzdali nebo se zhroutili, aniž byste se sesypali pod tíhou negativity, musíte být emocionálně i psychicky odolní.“

Bibliografie

Vzhledem k tomu, že jde o velmi plodného autora, uvádíme pouze názvy hlavních sérií:

trilogie Pine Deep (2006–2008)
série Rot & Ruin (2010–2020)
série Joe Ledger (2009–2023)
série Dead of Night (2011–2018)
The Nightsiders (dva díly) (2015–2016)
Kagen the Damned (2022–?)

Jako samostatné romány mimo série napsal například románové zpracování filmu The Wolfman, což je remake (2010) původního filmu The Wolf Man z roku 1941, a romány Mars One (2016), Indigo (2017) a Glimpse (2018).

Jako editor sestavil asi 15 antologií. Napsal stejný počet non-fiction knížek (z toho deset o bojových uměních) a scénáře k více než 20 komiksům.

Ocenění

2006: Bram Stoker Award za nejlepší románovou prvotinu, Ghost Road Blues
2007: Bram Stoker Award za nejlepší non-fiction, The Cryptopedia
2011 (společně s jinou knihou): Bram Stoker Award za nejlepší román v žánru „young adult“, Dust and Decay
2012: Bram Stoker Award za nejlepší román v žánru „young adult“, Flesh & Bone
2014: Bram Stoker Award za nejlepší grafický román, Bad Blood (scénář)

Wikipedia uvádí mylně tento údaj: „2010: Bram Stoker Award za nejlepší román, Rot & Ruin“, šlo ale jen o nominaci.

Knihy v češtině

Databáze knih

Legie