Nathan Ballingrud

nathanballingrud.com

* 31. 12. 1970, žije v Severní Karolíně (USA)

Narodil se ve státě Massachusetts, tedy v Nové Anglii, ale většinu života strávil na jihu USA. Vystudoval literaturu na Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill a na UNO (University of New Orleans) a byl mimo jiné kuchařem na ropných plošinách a lodích, číšníkem a barmanem v New Orleansu.

Úspěchy literární i filmové

Dvakrát získal Shirley Jackson Award za nejlepší horor a dostal se i na shortlisty World Fantasy Award, British Fantasy Award a Bram Stoker Award. Obě ocenění i zmíněné nominace se týkaly jeho první povídkové sbírky North American Lake Monsters (2013, česky jako Severoamerické jezerní příšery, Host, 2023). Podle povídek z této sbírky byl natočen i televizní seriál Monsterland, k němuž napsala scénář Mary Lawsová.

Podle novely The Visible Filth (Špína, která je vidět, 2015) byl v produkci společnosti Annapurna Pictures natočen film pro Netflix s názvem Wounds (Rány, 2019), k němuž scénář napsal a který režíroval Babak Anvari a hráli v něm mj. Armie Hammer, Zazie Beetzová a Dakota Johnsonová.

Po sbírce Atlas Pekla napsal Ballingrud westernový sci-fi příběh z alternativní historie odehrávající se na Marsu v roce 1931: The Strange (2023), česky jako Cizota (Dobrovský s. r. o. / Fobos, 2025). Poté se pustil do novel odehrávajících se snad ve stejném alternativním vesmíru jako Cizota, avšak na Měsíci a na Jupiterově měsíci Io (Crypt of the Moon Spider, 2024, a Cathedral of the Drowned, 2025). Jde o první dva díly cyklu nazvaného The Lunar Gothic Trilogy.

Vztah k hororu

„Estetiku hororu mám rád už od nepaměti. Moje oblíbené příběhy byly vždycky ty o strašidlech anebo o znervózňujících starých domech, kde ve sklepení leze něco slizkého. Když jsem byl trochu starší, maminka mě seznámila s dílem Stephena Kinga (nebo jsem možná popadl nějakou její knížku a začal ji číst, aniž o tom věděla, už si nepamatuju). Potom už nebylo cesty zpět. Science fiction ani fantasy jsem jako puberťák příliš mnoho nečetl…

(…) O hororu uvažuju jako o literatuře antagonismu, jako o opozici, právě tím je pro nás tak cenný. Pro mě (a teď mluvím samozřejmě jen o svých vlastních preferencích) je dobrá hororová povídka zneklidňující. Rozhodně neposiluje status quo. Je to nepřátelský akt vůči nějakému předpokladu, na který nedáme dopustit, ať už je to odolnost rodinných pout, předpokládaná laskavost Boží, nebo dokonce základní slušnost našich vlastních srdcí. Hororová beletrie by měla podrobit drsnému výslechu všechno, co v nás vyvolává spokojenost. Je to ďáblův advokát literatury. Toho my naprosto potřebujeme, a proto taky trvá dál, ať už mu říkáme horor, gotický román, nebo něco zvláštního, divného, weird. Všechno je to výslech.“

Nathan Ballingrud